Chce svést do Prahy, kam po vysazení kamarádů mířím. Za studií jsem prostopoval skoro celé Irsko a často jsem se svezl i v Gruzii. Vždy jsem poznal úžasné lidi a načerpal spoustu informací o kultuře, historii, současných problémech… Trošku splácím svůj dluh a stopaře beru.
S 55letým akademický sochařem Pavlem Solnařem z Litvínova se rychle dáváme do hovoru o výsledku voleb, stopování, lezení a jeho práci. Jeho specializací je pískovec, má instalace v jižních Čechách a dokonce restauruje některé barokní sochy v Kuksu. Po cestě říká, že se potřebuje dostat do Olomouce, kde vystupuje s loutkovým, divadelním souborem na festivalu. Bohužel mu přátelé odvezli včera peněženku, a on tedy stopuje do Olomouce. Do Prahy se dostáváme okolo půl desáté večer. Nevěřím, že by mu za tmy někdo zastavil a on by se přes noc dostal do Olomouce. Působí na mě jako vzdělaný a docela zajímavý člověk. Nabízím mu, že mu půjčím na vlak, aby se do Olomouce dostal. Nejprve odmítá, ale později ho vysadím na I. P. Pavlova, půjčuji mu 250 Kč a 10 EUR na vlak. Vyměníme si telefonní čísla, potřeseme si rukou a já mu přeji šťastnou cestu.
Nevím, jestli ho ještě někdy uvidím, nevím jestli ještě někdy uvidím půjčené peníze. Nicméně jsem investoval 500 Kč do mé naděje v českou slušnost a příště bych to udělal znovu.