Ještě krátce k nabídce, předpokladem pro práci je doktorský titul, profesní znalosti, výborná znalost angličtiny a znalost nějakého programovacího jazyku.
Na našich školách se vyučuje v češtině, což je nepřekonatelná překážka při nalákaní schopných lidí ze zahraničí, a také důvod proč akademická obec je silně československá. Naše lepší univerzity (UK, ČVUT) jsou často v personální politice na začátku. Na ČVUT se alespoň před pár lety začal každoročně rozdělovat účelově vázaný balík peněz vědecky nejaktivnějším zaměstnancům, a ti nejlepší si mouhou přilepšit třeba o 250 000 Kč. Ostatní české školy sice veřejně hlásají, jak patří k nejlepším v Evropě, ale opak je pravdou.
Na českých univerzitách neexistuje systém hodnocení kvality, žádný kariérní rozvoj. Kritéria pro udělování doktorských titulů jsou měkká a hlavně diametrálně odlišná. Docentury a profesury se často udělují ze setrvačnosti a známosti: „Tak přeci Pepu všichni léta známe, je to super kluk, kterej strašně dře.“ Na horších školách nejsou nároky téměř žádné, stačí si to tam jen odsedět. Možnost udělování doktorátů na školách bez vědeckých výkonů, nebo soukromých VŠ snad ani nebudu komentovat. Platy jsou všeobecně nízké a rovnostářské. Schopní nám odcházejí do zahraničí a zůstávají méně schopní nebo neschopní.
Mobilita akademických pracovníků je velice nízká, a když skoro nikdo zvenčí nepracuje u nás a nikdo nejezdí ven, všichni se můžeme chválit, jak jsme dobří, a jak to tu děláme skvěle. V posledních letech je to však mnohem lepší, díky EU a programu Erasmus vyjíždějí za hranice už studenti bakalářských programů a je tu velká nabídka stipendijních programů z celého světa. Často je však cílena na ty nejlepší a jejím smyslem je nalákat mozky, které se ne vždy vrací.
Sami si odpovězte na otázku, zda se na vaší katedře/fakultě/škole inzerují volná místa v zahraničním tisku nebo na internetu? Pokud ano, napište mi do diskuse.
Foto: Dr. Edward C. Stone, NASA